Dnes je to přesně 10 let, co jsi odešel na druhý břeh.
Přesně 10 let, co se mi obrátil život naruby.
Nezůstal v něm kámen na kameni.
Naprosto jsem se rozložila.
A teď, po těch 10 letech, můžu říct, že jsem se zase poskládala.
Znovu v sobě cítím pevnost.
Moje cesta po Tvé smrti byla plná bolestí těla i duše.
Byla plná velkých změn.
Na této cestě jsem potkávala různé průvodce z řad lidí, zvířat a rostlin, kteří mi pomáhali zhojit bolavé rány.
A díky této cestě jsem objevila svou vášeň – celostní přístup ke zdraví.
Dneska jsem terapeutka Bachových květových esencí a bylinková poradkyně.
Ano, ano, něco jako babka kořenářka.
Vždycky jsem měla blízko k přírodě a k bylinám, ale nikdy by mě nenapadlo, že se tím budu takto zabývat. Mé směřování bylo v době, kdy jsi ještě žil, jiné.
Někdy přemýšlím, jaké by to bylo, kdybych tehdy věděla o zdraví to, co vím teď, zda by Tě to zachránilo.
Já vím, tyhle úvahy jsou zbytečné. Tvoje duše to potřebovala přesně tak, jak to je.
Ostatně moje taky.
Beru to, ale to neznamená, že mi někdy děsně nechybíš.
Mám Tě moc ráda, tati. 
Tvá Veronika
